Moje myšlenky, úvahy...

Duše

Můj svět se propadá do hlubin a temnota pohlcuje všechno kolem mě. Choulím se v tom temném  prostoru, který jako by byl příliš blízko mé kůže, jako by se ji snažil pohltit. Jak může být něco tak nekonečného stísněné? Snažím se odtáhnout, ale temnota sleduje a doplňuje každý můj pohyb. Není úniku. Není nikdo, kdo by mi pomohl.

Schopnost snít - Na chvíli vidět svět takový, jaký bychom ho chtěli mít. Jaký by měl být. Všichni máme na různé věci odlišné názory. Každý je vidí jinak. Zajímalo by mě, jaké skutečně jsou? A jsou vůbec nějaké? Je nějaký konečný počet lidských názorů? A co se stane, když změníme názor, přesvědčení? To se prostě někam ztratí? Zmizí jentak ze světa? A co duše? Může se duše ztratit?

Noc pro mě vždycky byla nesmírně magická. Jakoby  všechny stíny mohly ožít. Jakoby se mohly spnit naše nejtemnější představy a přání. Jakoby nic nebylo nemožné.

Něco na způsob Neila Gaimana:

Noc. Znáte něco stejně mocného a temného? Něco, co by v sobě obsahovalo stejné množství tajuplnosti a příslibu? Pocitu, že se nenajde nic, co by se nesmělo? Nic není tak překrásné nezměrné a nebezpečné jako noc. V té době se plní ty nejtajnější sny, ty, na které jsme už zapomněli, ale zdá se to jako okamžik, co jsme jich ještě měli plnou hlavu i srdce...

Všechno můžete mít. Tohle je svět a je tu pro vás. Stačí jen natáhnout ruku. Stačí jen zavřít oči a snít.

Pokud jsem se za ty roky svého života něco naučila, pak že je až směšně lehké lidi oklamat a velmi těžké je poznat.

Karty - Všechno se mi rozpadá pod rukama. Domeček z karet pečlivě skládaný po celý život... Někdo otevřel okno a karty mého života se pomalu snášejí k zemi...

Krutost - Říkají, že náš svět je krutý. Je ale krutější než jakýkoli jiný? Není to svět, kdo je krutý. Jsou to lidé.